Když se člověk dostane do situace, kdy místo nakupování vánočních dárků a připravování vánoční atmosféry, shromažďuje všechny prostředky na to, aby si mohl koupit své „léky zapomnění“, jdou Vánoce, práce, rodina i přátelé stranou. Neřeší den a neřeší ani noc. Dokonce se přestane starat o své základní lidské potřeby, jako jsou jídlo, pití, láska, kontakt s lidmi a i hygiena.
To vše je nesmírně obtížné. Na vše má svůj prášek, „kouzelný prášek“. Vše je mu jedno, jen se snaží dokola, zas znovu utéct od reality, koupit si onen pocit omámení.
Svět se pro něj uzavře a schová se se před ním. Má své království, „království zapomnění“. Vnímá to jako své bezpečné „útočiště“ – od nepodařeného vztahu, od existenčních problémů, od konfliktů s rodiči, od problémů s prací atd… Na to vše má svůj lék. Přitom podvědomě už cítí pocit svého konce. Začíná cítit i pach smrti. Ale nemůže si pomoct.
Do toho Vánoce a Silvestr. Pak si někde v koutku duše přizná, že toto není to ono, co by chtěl. Kde brát peníze na léky? Vyřeší to půjčka? Z posledních zbytků sil se nakoupí pár vánočních dárků a především zase na pár dnů prášky na útěk od reality. Začíná chápat, jak snadno se dá v závislosti spáchat trestný čin.
Štědrý den – den, který jsem měla vždy z celého roku nejradši. Bála jsem se ho. Nedával mi smysl. Večer jsem si vzala o dost více léků, než obvykle, a proto mi dělalo problém úplně vše – počínaje tím, vylézt z postele. Měla jsem tak strašné deprese, že představa Štědrého večera byla pro mne nepředstavitelná. Přesto jsem ho chtěla zvládnout, nechtěla jsem dceři pokazit alespoň kousek z Vánoc. Celý den jsem doslova čekala na večer. Ne na dárky, ale na svojí pravidelnou dávku bezpečí a omámení. Na to až to vše skončí a já si budu moci jít lehnout a zapomenout alespoň na chvíli. Celý den mi bylo úzko – z práce, z toho, že ztrácím děti, že jsem se rozešla s přítelem, ale nic pro mne nebylo důležitější než prášky.
Mnohokrát jsem (nejen) přemýšlela o sebevraždě a i na Štědrý den, kdy se to opravdu nehodí. Ještě, že mám tak hodnou dceru. Snaží se.
•(ne)všední život• 