„Asi to bude klišé, ale buď vždy sama sebou, taková jaká jsi, taková jaká se doopravdy cítíš být, protože taková jsi skvělá!“
Ale jaká doopravdy jsem? Nahlížím na sebe skrze pohledy a chování ostatních, ale sama o sobě nic moc nevím, neznám se. 22let jsem žila nějak, jinak, byla jsem někdo úplně jiný a je to šílený skok… skok do někoho jiného, jiný život, jiná realita, vnímám sama sebe, své pocity, (které ale nedokážu pojmenovat a mnohdy mám pocit prázdnoty), což mě asi děsí vlastně ze všeho nejvíce. Vnímám vše, co jsem dříve přehlížela.
Lidé kolem mne mě vidí jako nesmírně usměvavého člověka, kterého přece nic trápit nemůže a já bych moc ráda někdy odhodila tu svoji masku, prolomila svoji pocitovou negramotnost a řekla, nějak srozumitelně, jak se doopravdy cítím. Neumím to a díky tomu se na to vše prostě cítím sama. Nikdy jsem neměla potřebu mluvit o sobě samotné, jako teď, ale zároveň vím, že jen málokdo by pochopil, jak mi je…
„Ať máš pořád úsměv na tváři! Ale UPŘÍMNÝ ÚSMĚV!“
„Protože to, že se smějeme smutek neodstraní, ale zamaskuje a tzv. zakonzervuje.“
To, že jsou lidé zlí, svět je krutý, to člověk nezmění, ale své uvažování o sobě, trestání sebe sama za věci, které se staly – na tom se nejspíše pracovat dá. Dávání sama sobě najevo odpor to mi jde, ale nějak přijmout sama sebe, říct si „Seš něco víc, než jen nula“, to je něco naprosto nepředstavitelného.
„Je těžké věřit, že se druhým líbíme a mají nás rádi, když to tak vůči sobě samým nemáme ani my… „
Byla jsem zvyklá slýchat různé negativní výrazy a zacházení týkající se mé osoby, a i proto mi dělá problém přijímat pozitiva od druhých. Je pro mne nesmírně náročné to poslouchat, zkusit tomu věřit, přijmout to.
„Proč jste ve svých očích méně než ostatní, proč si druzí zaslouží lepší péči než Vy, proč by vaše povídání a sdílení mělo být pro druhé otrava. Zkrátka jsou to věci, které naskakují a Vy ani nevíte proč a jak. A to je taky velmi důležité vědět. Zkuste mi dát opravdové důvody pro to si myslet, že jste horší než druzí. Povězte, čeho jste se dopustila, že jste k sobě taková?“
•(ne)všední život• 