Ahoj,
Ze začátku chci říct, že nepíšu z důvodu, že bych byla natolik naivní a čekala nějakou reakci – je mi jasný, že vám nic nedojde, tak mi o to ani nejde 😊. Dávala jsem si hodně času na to, to ze sebe dostat a myslím, že i díky uplynulým Vánocům nadešel správný čas. Komedie, přetvářka – to přesně vystihuje to „dávání si dárků“, ačkoliv si za to nejsme schopni ani poděkovat. Vážně vám to přijde normální?!
„Znám jednu rodinu a ta je tak fajnová, že u nich musí být na stole ubrus, i když hrajou ping-pong!“
Jste jediní (nebo alespoň teď jediní, kteří mne napadají hned) lidi, o kterých dokážu říct, že je nesnáším. Je mi z vás totálně zle, naprosto se mi příčí vaše chování a je mi úzko z toho, že bych vás vůbec měla označit za „příbuzné“, „rodinu“. Nikdy a opravdu nikdy jste se ke mne nezachovaly mile, hezky – snažím se vzpomenout a zároveň jsem dlouhou dobu pokoušela přijít na to, co jsem vám udělala, že jste se ke mne chovaly hůře, než ke kusu hadru.
Je naprosto absurdní, že obě pracujete ve školství – totálně postavený na hlavu, protože pokud se vrátím do mého dětství, tak právě vy jste ve mne zasely to semínko nenávisti vůči sobě samé. Byly jste vlastně perfektní duo – jedna šikanující a jedna přihlížející a označující mne za lhářku, když jsem se dovolila svěřit, když jsem si párkrát dovolila na chatě brečet.
„Nula zůstává nulou na každém místě. Ale její místo se počítá.“
Ano chatu mám spojenou výlučně jen s vámi a s tím peklem, které jste mi z prázdnin dokázaly udělat. Obě moc dobře víte, že to šikana byla, potvrdilo mi to i další několik lidí a myslím si, že být to naopak (být vy v mojí kůži), tak to asi vnímáte jinak. Vrátí se vám to, dříve, nebo později.
Terku z toho vynechávám naprosto záměrně – ona se ke mne dokázala chovat i hezky a zcela upřímně musím říct, že proti ní nic nemám, neřeknu o ní křivé slovo, je normální.
Další věc, která mi jen potvrdila to, jaké obě dvě jste, je mamka. Nikdy, jste se nezajímaly o to, jak je na tom, jak to zvládá, nebo jak to s ní zvládám já. I když jste věděly, že je závislá. Nicméně vaše jednání v mých 18 letech bylo také naprosto nepochopitelné. Ze dne na den jsi se této (slovo teta se mi opravdu vyslovuje těžce…) rozhodla odvézt mamku do léčebny – bez jakýchkoliv informací, pod obrovským nátlakem (nepřijmuli by ji, bez souhlasu…). To, co následovalo pak bylo prostě naprosto zcestné – cesta autem a to, jak jsi urážela a chovala se ke své sestře a k mé mamce (přede mnou), to nešlo přehlížet.
A tak jsem se ozvala… bez jakýchkoliv rozmýšlení si nás nechala na ípáku, s věcmi, jen tak a poslední věta, kterou si mi řekla bylo to, že mám mamku na zodpovědnost. Paráda, já to do té doby nijak jinak moc nevnímala, ale asi se ti tím muselo hrozně ulevit… Prostě další příklad odporného chování. A Kateřina – ta se musela nacpat do všeho, nemohla si tuhle situaci nechat ujít. A tak psala a psala miliardy hnusných sms o tom, jak zbaví moji mamku svéprávnosti… Jak jí soud zbaví svéprávnosti … a tak dále…
Smutný kydat hnus na člověka, který je slabý. Ale vlastně to jsem zjistila na vlastní kůži, že v téhle oblasti opravdu perlíte. That’s it.
•(ne)všední život• 