Ahoj Týno,
je ti 16 let a já bych Ti hrozně ráda napsala něco fajn, nějaké rady… Zároveň Ti nechci lhát. Nevím, co bys měla dělat, aby sis zasloužila alespoň trošku zájmu své rodiny. Abys na ty své starosti nebyla sama, neměla pocit, že to tak má být, že máš vše zvládat sama. Abys na sebe neměla později přehnané nároky.
Je ti 16 a máš za sebou zkušenost, o kterou ses neprosila, na kterou budeš chtít zapomenout. O to více bych ti přála člověka, který by tu pro Tebe byl, přála bych ti rodinu.
Mámu, kterou by zajímalo i něco jiného než léky – třeba dcera? Mámu, která by tu pro Tebe byla alespoň teď. Mámu, která by Ti denodenně neříkala, že se chce zabít, že chce umřít, nezamykala se před Tebou s noži a nepřetahovala se o ně. Aby to bylo alespoň teď jinak – aby se rodina postarala… Rodinu, která by nepřihlížela…
„Krutost není osobní rys. Krutost je zvyk.“
Abys věděla, že někdy někoho upřímně zajímáš. Strašně bych Ti někoho takového přála.
Cítíš se naprosto bezcenně a máš za to, že si za to můžeš sama. Přála bych ti se méně usmívat – nedělat to lidem okolo Tebe lehčí – neskrývat to, že máš starosti, že ti někdo ublížil. Nemusíš se tvářit, chovat, nedělat vše tak, aby byli lidé okolo spokojení – na úkor Tebe. Nejsi robot, nejsi loutka – i když si tak připadáš – připadáš si, že to dálkové ovládání, nitky, které Tě ovládají, si lidé předávají, ale Ty se k němu nedostaneš. Naučila ses od rodiny nečekat zázraky.
Budeš se vinit… vinit se za to, že jsi k němu šla, že jsi si odskočila na WC. Budeš mít pocit, že jsi mohla udělat víc, i když víš, že jsi nemohla, nebyla jsi schopna čehokoliv – jakéhokoliv pohybu – byla si ztuhlá. Dělala jsi maximum, co jsi mohla, snažila ses bránit, dokud Tě nepovalil. Byla jsi v šoku, v šoku, že jsi se nezmohla na víc než na pláč… Chtěla jsi to jen přetrpět. Moc bych ti přála, aby ses nebála, necítila poníženě, nestyděla se sama za sebe, za své tělo…
Neubližuj si, byť se nenávidíš sebevíc – není to v pohodě. Dokážeš vyjít téměř s každým, ale zkus to dopřát sama sobě – nebuď tak krutá sama k sobě.
•(ne)všední život• 